Podle místních byl svatováclavský prodloužený víkend možná nejhezčí z letošního propršeného roku, resp. léta. Naše vůbec první návštěva Vysočiny se mimořádně vydařila, navíc máme výborný tip na příjemné bydlení v v apartmánu U ztraceného kocoura ve Fryšavě pod Žákovou horou.
Santiniho Zelená hora (fotky)
Při návratu z Vysočiny jsme se zastavili u hřbitova a kostela sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou, který postavil slavný Santini. Že to stojí za to, dokládá i UNESCO, tak jsme se při ideálním počasí prošli a párkrát při tom zmáčkli spoušť.
Rosa na zeleni
Momentka z Vysočiny.
Majáky Jadranu (fotky)
První várka z chorvatského výletu z konce srpna. Trochu toho přímořského fotopoeziování. Sebranka především ze hran ostrova Vis. Colors by Technicolor.
Výlet na Vlčí horu (fotky)
Dominantou nejsevernějšího kouta republiky, Šluknovského výběžku, je Vlčí hora (582 m) s rozhlednou. Vydali jsme se tam pátrat po místě, kde kdysi stál můj první skautský tábor. Objevili jsme nádherně odhlehlou krajinu.
Fotohrátky s Českým Krumlovem
Po roce zase v Krumlově, poprvé se zrcadlovkou. Tak jsme si trochu hráli a bavilo nás to. Neustále se měnící počasí navíc (si) hrálo s námi.
Řádění lišek kolem Krumlova
Nedaleko Českého Krumlova máme jedno místo, kde rostou hřiby. Teď jsme byli o víkendu na festivalu (díky Kubo!) a nemohli jsme neověřit aktuální stav houbového porostu.
Skanzen holandských mlýnů v Zaanse Schans (fotky)
V Nizozemí jsou dvě místa se zřejmě největší koncentrací mlýnů na metr čtvereční – Kinderdijk a Zaanse Schans. Letos jsme navštívili obě a tady jsou fotky z toho druhého.
Jak jsme vyšli nad Šumperk na rozhlednu Háj (fotky)
Zvláštní zážitky zažijete cestou na jednu sympatickou rozhlednu na kraji Jeseníků.
Jak zapadá slunce nad krkonošskou loukou
Bodláky teď kvetou úžasně, fialové štětce chytají všechny barvy, které jim slunce dovolí.
Západ nad Jižním Městem
Ještě zapadá slunce nad Jižákem. Docela se činilo, dneska. A až teď jsme přišli na to, že z okna vidíme až na Říp. Ale jen na špičku.
Momentky z cest a silnic západních USA (fotky)
Vloni v létě jsme projeli několik tisíc kilometrů na západní straně Spojených Států. Tohle je výběr fotek pořízených povětšinou z jedoucího auta nebo v nejbližším okolí silnice. A americká silnice, to je trochu něco jiného než ta česká. Jupíjajou!
Stopování Bohumila Hrabala kolem Kerska (fotky)
V neděli jsme vyrazili na východ od Prahy, do Polabí, ke Kersku. Jasně, literatúra byla záminka, ale všichni podvědomě tušili, že hlavním lákadlem je cosik úplně jinačího – pochopitelně oběd v legendární Hájence ze Slavností sněženek, kde dávají kance se zelím a se šípkovou. No, šak to taky stálo za to. A k tomu nějakej ten menhír navrch a zastavení…
Nádherně rozkvetlá dendrologická zahrada (fotky)
Nikdy jsem nevěděl, co znamená přívlastek „dendrologický“. Přitom přesně taková zahrada je odjakživa v Průhonicích, což je od nás cobykamenem, ale nikdy jsme se tam nerozoupali. Ode dneška vím, že to byla chyba a že ten přívlastek znamená určitě něco hodně pozitivního.
Největší evropské delfinárium Harderwijk (fotky)
Delfinárium v USA jsme nezvládli, tak aspoň v Evropě jsme si to nemohli nechat ujít. A fakt tu cestu z Amstru stojí za to i s jedním přestupem absolvovat. Delfíni, mroži, lachtani, tuleni a nabitý program.
Momenty z Jizerských hor (fotky)
Prodloužený víkend v Jizerkách vyšel dokonale. Dva výlety na kole a bloumání okolo Jizerky, dokonce i hokej jsme hodili za hlavu. A zabloudili jsme až na polskou stranu. Jo, bezva.
Přístavní městečko Hoorn (fotky)
Na sever od Amsterdamu najdete příjemné a flegmatické městečko Hoorn. Dříve leželo na břehu mořské zátoky IJsselmeer, ale potom, co přes zátoku udělali obří hráz, vzniklo kupodivu sladkovodní Markermeer a oddělili tak Hoorn od moře. Ted už se tu dá jen líně užívat.
Alkmaar a nejslavnější sýrový trh na světě (fotky)
Při letošní návštěvě Nizozemí jsme si nechtěli nechat ujít Alkmaar, jehož pověst je do sýrového nebe volající. Dokonce i v Madurodamu má Alkmaarské náměstí svou miniaturu, včetně malých postaviček sýrařů a ještě menších sýrových kol. Ovšem naživo je to mnohem zajímavější.
Když pod Medníkem nerostou kandíky
První jarní den, ale na kandíky asi ještě příliš brzy. Obloha dokonalá, teplota někde mezi nulou a desítkou, první chataři vyháněli zbytky zimy ze zatuchlých koutů dřevěnic a mezi tím se procházelo pár výletníků, kteří se už nemohli dočkat, až to jaro pořádně rozbalí.