Simindr

Na základě reprezentativní přehlídky toho nejlepšího z frankofonní produkce nabídnuté Festivalem evropské kultury se zdá, že se francouzsky mluvenému filmu daří docela dobře a že může být plnohodnotnou alternativou k americké mainstreamové produkci.

Francouzská kinematografie se do vědomí českého diváka naposledy výrazněji zapsala vysokorozpočtovými filmy o minulosti francouzského národa korouhev se zlatými liliemi třímala jak bojovná Johanka z Arku, tak srdnatí Galové Asterix a Obelix. Teď se v našich končinách frankofonní kultura snaží prorazit mnohem komornějším způsobem.

Americký fotbal je asi nejbrutálnější kolektivní hra na světě. Režisér Oliver Stone jejím pravidlům podlehl natolik, že by je nejraději přenesl i do života.

V roce 1834 napsal polský emigrant Adam Mickiewicz v Paříži básnickou skladbu Pan Tadeáš . Tato rozsáhlá báseň oslavující rodnou vlast se záhy zařadila mezi klasická díla polské literatury. V roce 1999 podle ní natočil režisér Andrzej Wajda stejnojmenný film.

A všechna včera, co jich bylo, bláznům svítila cestou k prachu. Zhasni, knůtku! Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou div prkna nezboří, a pak už kde nic tu nic. Je to příběh, vypravovaný blbcem, hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz. (William Shakespeare, Mackbeth) 

Reakce na poslední film provokativního dánského režiséra Larse von Triera Tanec v temnotách jsou ostře protichůdné. Na jedné straně se mu vytýká nepřesvědčivost, kýčovitost, prvky psychického sadismu a citového vydírání. Nad straně druhé film vyvolává intenzivní prožitek, nadšení, soucitnou empatii a v závěru patřičnou dávku dojetí.

Další vývoj lidského ducha a celé naší kultury v nejširším slova smyslu bude možný jen tehdy(…), podpoříme-li ženský instinkt v nás. (Reiner Gödtel – Sexualita a násilí) 

Nejnovější film Anthonyho Minghelly Talentovaný pan Ripley není první adaptací stejnojmenné literární předlohy z pera spisovatelky Patricie Highsmithové. Její kniha svým netradičním příběhem stále přitahuje a není divu, že filmaře inspiruje k dalším interpretacím.

„Tak nám skončila Esmeralda!“ pravil by asi dnešní Švejk lakonicky hodnotě konec jedné „telenovelové“ epochy. Na rozdíl od roku 1914, kdy smrtí následníka rakouského trůnu začala dosud největší katastrofa v dějinách lidstva, si žijící generace nemusejí příliš zoufat.

Začít sledovat filmový opus B.Bertolucciho Novecento (Dvacáté století) z roku 1975 žádá notnou dávku odvahy – nebývá zvykem, aby divák usedal do křesla v kině s vědomím, že z něj 325 minut nevstane.

Zamyšlení nad filmy Americká krása, Dogma, Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, Klub rváčů

Před promítáním svého filmu na letošním Febiofestu Nikita Michalkov uprostřed vtipného glosování uvedl, že se mu kromě stovek reakcí ruských kritiků, kteří jeho film Lazebník sibiřský charakterizují všelijak, dostalo i vyznání jedné dívky.

Dva americké snímky 90. let, Sedm (r. D. Fincher, 1995) a 8MM (r. J. Schumacher, 1999) ke srovnání přímo vybízejí. Spojuje je totiž mnohé, a to nejenom stejný autor scénáře (A. K. Walker) či tématika přirovnávající dnešní svět k peklu. Možná to překvapí, ale tyto žánrově shodné filmy jsou k sobě svázány především svými protiklady.

Film 8mm vypráví o jednom „neobyčejném zločinu“. Soukromé očko (Nicolas Cage) dostane neobvyklou zakázku, které se neobvyklým způsobem zhostí. Stařičká vdova po multimilionáři totiž objeví v manželově sejfu celuloidový 8mm film, na němž je natočena brutální a sadistická vražda dívky.