Simindr.cz Článků
Když jsem psal České nevědomí, pomohl jsem si obrazem z filmu Vrchní, prchni. Na příběhu vrchního Vrány jsem vysvětloval oblibu vrcholných politiků Klause a Zemana. Tenkrát jsem ještě netušil, že je v tom obraze všechny o tolik předčí někdo úplně jiný.
Potom, co odstartoval seriál videí, kde se jednotlivé země Evropy předhánějí v tom, která bude po Americe druhá, Česko nemohlo zůstat pozadu. Tedy mohlo, ale nezůstalo. [uvnitř VIDEO]
Jak se jednotlivé země začaly předhánět, kdo bude po Americe The Second, je v souhrnu tak vtipné, že to stojí za archivaci na delší časy. A mimochodem, jedná se o krásné evropské propojení.
Včera jsme otevřeli výstavu mých obrazů v Café Pointa, kde budou k vidění zhruba do Velikonoc. Na vernisáži zazněla i tato slova, která jsou citací z umělecké kritiky z těch nejvyšších kruhů.
Byl jsem požádán o průvodní slovo k nové knížce Jedničky a nuly, kterou napsal Tomáš Grombíř. Odehrává se v internetovém prostředí a můžu ji doporučit jako moc zajímavé a atraktivní čtení jak lidem z oboru, tak naprostým laikům. Níže vysvětluji proč.
Mezi prostým lidem se ráda slyší pohádka o skromném miliardáři, legendárním rekovi proti zlu, které by za tři roky vymýtil, kdyby mu v tom nebránily ty zkorumpované tradiční politické strany. Dělá to pro lidi a obětuje se.
Původně jsem to neplánoval, ale hezky se to sešlo. Tohle je můj 50. obraz a námět pro něj jsem v hlavě nosil dlouho, až vyšel na konec roku.
V průběhu americké volební kampaně mnozí poukazovali na to, že Donald Trump nemůže být tím, do koho se stylizuje, že jde jen o geniálně promyšlenou hru na voliče toužících slyšet něco jiného než „uniformní řeči tradičních politiků“, kterých mají plné zuby.
Beatník Allen Ginsberg před mnoha lety napsal slavnou báseň Kvílení. Vzal jsem si ji jako inspiraci a napsal variaci, která měla premiéru na slavnostním vyhlášení Křišťálová Lupa 2016.
Letos začal Martin Selner psát svůj blog Autismus & Chardonnay a jeho rychle rostoucí obliba ho dostala až do finále Křišťálové Lupy. Není divu, dokáže otevřít oči v mnoha ohledech.
Gradující degenerace veřejného prostoru stále zřetelněji ukazuje, v čem naše neukotvená demokracie selhává nejvíce.
Co dobrého se dá vzít z dosavadní kampaně Donalda Trumpa? Poučení o smyslu a možnostech médií. Protože akce v podobě stále nehoráznějších prohlášení republikánského kandidáta provokují o to odvážnější reakce ze strany médií. Inspirace je to i pro klidnější časy.
V rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV Petr Robejšek názorně předvedl, v čem všem jeho přístup k analýze selhává, a proč se už delší dobu nedá brát vážně. Zasloužilo by si to větší rozbor, tady jen pár poznámek k hlavnímu tématu rozhovoru.