Společnost

Při dekonstrukci řečí Václava Cílka jsem sliboval, že se pokusím o totéž i u Petra Robejška, protože přiznaky syndromu „mluvím, tedy jsem“ má obdobné. Ovšem o nic méně nebezpečné, možná nebezpečnější.

Když jsem říkal, že Bohuslav Sobotka je jedním z nejlepších technologů moci v téhle zemi, spousta lidí si ťukala na čelo. Teď zřejmě začal hrát o to, jestli tuhle schopnost přetaví v něco hlubšího.

Další díl mých hrátek s olejem, tentokrát trochu té sorely.

Když se dostanete do jedné pražské porodnice na předporodní kurz, dozvíte se jednu zajímavou věc o tom, jak má prvorodička pracovat se svou psychikou. Všechno je pro ni neznámé, ze všeho má strach, propadá panice a nejistota, jak to všechno skončí, je obrovská. Navíc v sázce je to nejdražší, o co v životě bude bojovat, ostatně tak trochu i její…

Být uprchlíkem není v dnešní době úplně nejsnadnější osud. Ani ne tak kvůli válce, ohrožení života, ztrátě blízkých a domova, to člověk nějak překousne. Ale ta logika! Té se jeden vážně nezavděčí.

Už poněkolikáté jsem byl svědkem debaty, v níž byli náckové a sluníčkáři označováni jako dva extrémní póly debaty o imigraci. Vždycky šlo o označení ze strany těch, kteří se považovali za „rozumné lidi“ – tedy někde mezi tím. Proč je to nesmysl?

Mí Pražané mi nerozumějí. To si jistě po pátečním prvoinstančním a nepravomocném rozsudku musí myslet pražská soudkyně Králová v kauze zneužití vojenské kontrarozvědky Janou Nečasovou. Jenže nikdo za to nemůže víc než ona sama. Je obecně známo, že to nejhorší, co může demokratickou společnost potkat, je dlouhodobá nedůvěra v instituce, které demokratičnost společnosti tvoří. Češi se v tomto směru…

Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší. Známé heslo, kterého moc nedbáme, protože jsme si ho upravili na Nějak bylo, nějak bude. Jenže v poslední době zase začíná přituhovat.

Fotky Andreje Babiše s lidmi, kteří jsou vybráni ke zlepšení jeho image v očích voličů, se staly neodmyslitelnou součástí českých sociálních sítí. Marketingový styl postupně brousí k dokonalosti.

Otázka zvětšujících se rozdílů mezi bohatými a chudými, tedy otázka evolučních pravidel v kapitalistickém světě začíná být opět horkým tématem.

Hezky se teď sešlo několik konkrétních příspěvků do debaty o bulváru. A vylézají z toho mimořádně důležité postřehy o soukromí, společenské odpovědnosti, veřejné šikaně, vypočítavé bezohlednosti médií, negativních faktorech digitálního prostředí a hraně mezi životem a smrtí.

Dnes byl zveřejněn doporučený postup pro ty, kdo touží vyhrát případný soudný spor nad protistranou. Pokud se od těchto pouhých kroků neodchýlíte, úspěch je zaručen.

Ve Spojených státech jsem byl v roce 2008, Ameriku čekalo zvolení Obamy a tak vůbec. A od té doby jsem chtěl napsat jeden z nejsilnějších obrazů, které jsem tehdy na vlastní oči viděl. Teď se ta příležitost objevila. Pro magazín Reportér jsem napsal text Ovce z Wall Streetu, který onou vzpomínkou začíná. Tady vám ji přináším v nezkrácené verzi, protože…

Když je politik v úzkých, sahá ke stále populističtějším a extrémnějším názorům a výrokům. Touto zkušeností prošli Paroubek, Klaus, Zeman i Okamura. Zdá se, že podobná cesta čeká i Andreje Babiše.