Simindr

Tuhle otázku v Marečku, podejte mi pero! vznáší pan profesor češtiny poté, co utrápený Jiří Sovák dodeklamuje „My přijdem!“ Dnes je více než pravděpodobné, že se takhle musíme začít ptát my v souvislosti s Ukrajinou.

Stále častěji média dávají prostor šamanům dneška, aby nám vyjevili budoucnost. Budoucnost naši a celého toho velkého světa kolem nás. A oni, žel, neodolají.

Co Čech, to muzikant? Dávno ne! Ale co Čech, to náboženský expert! Škoda, že máme v Evropské unii tak malé slovo, angažovat jen zlomek českých odborníků na islám v Bruselu, celý problém s muslimy by byl vyřešen zhruba do půl roku.

Z vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana se mi nedělalo dobře. Tak moc se minout úkolem a podstatou své role, zvlášť v dnešní rozkymácené době, to se jen tak nevidí. Přitom neudělat úplný opak toho, co se od lídra pro dnešní dobu čeká, by šlo dost snadno. A když toho není schopen prezident sám, měl by být alespoň natolik…

Občas se Andreji Babišovi do úst ironicky vkládá věta z Dědictví aneb Kurvahošigutntág „A teď si vás kúpim všecky!“ Ironie se začíná měnit v realitu.

Na začátku roku 2013 jsem novému českému prezidentovi dával rok, maximálně dva. Zdá se, že jede podle očekávání.

Ve všeobecném šílenství z vulgarit Miloše Zemana se objevují pohoršené hlasy, že jenom skáčeme geniálnímu manipulátorovi na špek, aby odvedl pozornost od důležitějších věcí. Myslím si pravý opak.

Před loňskými parlamentními volbami pětina voličů chtěla, aby se tenhle stát řídil jako firma. Navíc to chtěla po jednom z nejbohatších a nejvlivnějších mužů v téhle zemi, který sliboval, že bude líp – a kurňa, kdo jiný by to měl zajistit, než člověk, který ovládá zdejší potravinářství, chemický průmysl a největší média?

Trpké ovoce roku 1989 přerušilo trvání ideálu Se Sovětským svazem na věčné časy. Ovšem, co je 25 let z pohledu věčnosti! Osudu se nelze vzepřít, ten je nám dán, a svou cestu si vždycky najde. Těšme se, sovětská náruč se znovu otevírá.