Šprochy

Včera byl u nás slavný den, skončili jsme oficiálně nejtěžší část rekonstrukce. Už v jejím průběhu, kterážto etapa opravdu nestojí za řeč, jsme si říkali, že by nebylo od věci dát do placu několik postřehů, které se mohou hodit někomu, kdo by snad měl tu kuráž pustit se do něčeho podobného.

Světem poučen, nepřek­vapuje mě, že se v moderních obchodech pravidelně vyskytne rozdíl mezi cenou v regále a cenou u pokladny (samozřejmě v zákazníkův neprospěch). Netroufnu si říkat, že je v tom vždy záměr, i když to tak většinou vypadá. Ale aby se to dělo přiznaně, přímo před očima zákazníka, to překvapí i zkušeného nakupujícího.

Pokud si libujete ve hledání symbolů, tajných znamení, šifer a osudových okamžiků (jako například Český telekomunikační úřad, který chce přepnout na digitální vysílání dne 09.09.2009), máte zítra ideální příležitost k pátrání po duchovním a mýtickém významu mimořádného okamžiku.

Věda bývá vyzdvihována pro svou objektivitu a nezaujatost. Na rozdíl od náboženství nebo politických ideologií prý nahlíží skutečnost nedogmaticky, nebojácně a bez předsudků. Ale když přijde na lámání chleba, ukáže se, že vědu dokážou položit na lopatky i malé dě­ti.

KDU-ČSL začala svou politickou kampaň ve velkém stylu. Symbolem podpory rodičovství se stal Miroslav Kalousek stylizovaný do role nejlepšího ze všech otců.

Ti, kdo říkají, že katolická církev je ztuhlá a zatuchlá instituce, která nejde s dobou, hluboce se mýlí. Alespoň v Polsku mají duchovenstvo progresivní a marketingově zdatné.

Nedávno jsem si utahoval ze semaforu, který nedaleko nás postavili u příležitosti výstavby obchodního centra. Přišlo mi podivné, že na něm příliš často svítí červená, a to najednou pro chodce i pro auta. S odstupem času můžu říct, že je to všechno mnohem rafinovanější…

Shodou okolností se nedaleko našeho útulného paneláku od středy nachází největší obchodní centrum v Česku. Příjeďte se určitě podívat, všichni už tu byli.

Aneta Langerová hned po svém vítězství ohlásila, že v showbyznysu půjde vlastní cestou. Co se týče vlastní prezentace, daří se jí závazek plnit, ovšem její produkce už tak nemainstreamová není. Slovenská superstar Katarína Koščová zvolila svým způsobem opačnou cestu.

V Praze na Andělu si dávají dostaveníčko náboženští radikálové. Svou víru hlásají tak intenzivně, že je nemůžete přehlédnout. Snad každý alespoň otočí hlavu jejich směrem, shovívavě se pousměje a jde dál, nebo se zaposlouchá a nechá si běhat mráz po zádech.

Včera měli naši páni poslanci šťastný den. Zvládnout v takto krátkém čase zrušit reklamu na České televizi a ještě zmírnit protikuřácká nařízení (samozřejmě obojí ve prospěch celé společnosti), to už chce velkou dávku osvícení.

Že jste to netušili? Že jste si mysleli něco jiného? Že je to skutečně pozoruhodná zpráva, kvůli níž se už vyplatí pořádně zakroutit hlavou? Máte pravdu!

Když jsem si onehdá stěžoval na lehce klamavou reklamu na čokoládu Aero od Orionky, netušil jsem, že záhy zažiju další zklamání, tentokrát s Milkou Ice.

Když se mladému člověku řekne „z tebe by mohlo něco být“, jen málokdo si tu větu spojí s aktivitou jedné perspektivní společnosti, která teď z uhlíků, co zbydou po kremaci člověka, dokáže za příslušného působení tlaku a teploty udělat diamant.

Že mívají obavy z revizora studenti, to bývá celkem normální. Ale když sjíždíte eskalátory na Staroměstké a proti vám se z právě dorazivšího metra žene jakýsi manažer v obleku, hrne si to dychtivě k vám, což už samo o sobě je trochu netradiční, a pak se z jeho úst vyvalí nervózní věta: „Tady nahoře jsou taky revizoři?“, zaskočí vás to.

Retrospektivní výstava malíře Zdeňka Buriana na Pražském hradě představuje jedinečný prostředek pro návrat do minulosti – nejen do prehistorie, ale i do vlastního dětství.