Média

Je pozoruhodné, jak v mediálním hitu „nový Radiožurnál“ selhávají úplně všichni. A „divá Bára“ teď obchází domácnosti jako další z přízraků nevyvinuté české mediální krajiny.

Lidové noviny v poslední den rok 2007 přinesly zajímavý článek o velké výstavě známého malíře Gustava Courbeta v Paříži. Bohužel se jim do textu dostala roztomilá chyba, která význam z jednoho nejslavnějších obrazů francouzského malířství postavila úplně na hlavu.

Server iDNES.cz má v podtitulu označení „Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu“. A jeho sekce Ona.iDnes.cz (často jen mutace tištěné přílohy MF DNES) nese podtitul „čtení o ženách, jaké opravdu jsou“. Překvapí ještě někoho, když se na těchto stránkách objeví článek, v němž redaktorka přemítá nad tím, jestli se nestát luxusní prostitukou?

Původně jsem tu chtěl psát o třetím ročníku pražské Muzejní noci.

„Smrt není zlá, smrt je jen konec života těžkého.“ Inu, Jiří Wolker nevěděl, že smrt není konec života bulvárního, naopak – zvedá náklad.

Když se nějakého muže zeptáte, co ho při pohledu na ženu zaujme nejdříve, většinou (pokud chce zapůsobit dobře) odpoví, že oči.

Když se zapomene kus věty, tak to může být docela legrace. Architekti dokážou hodně, podle iDNES.cz dokonce přesvědčit své klienty o tom, že jsou domek.

Letošní velká připomínka dvou set let po bitvě u Slavkova si zasloužila adekvátní mediální pozornost. Česká televize dokonce přinesla záznam z dnešní rekonstrukce bitvy. Bohužel, jedinečnou šanci zprostředkovat nevšední zážitek naše veřejnoprávní televize dokonale zabila.

Tohle je dnešní titulní strana nového pražského deníku 24hodin. Byť je na trhu jen od pondělí, má od začátku svá pozitiva. Nejenže je zadarmo, ale má navíc jemný smysl pro humor, který oko bystrého čtenáře musí ocenit. Kombinace titulku „Od 14 let do vězení“ s vyděšeným výrazem mladistvých hrdinů aktuálního filmového hitu, snad ani nepotřebuje komentář. Začínám se zítra těšit…

České úřednické krysy vytáhly proti českým myším v čínských kuchyních. Média se toho pochopitelně chytla a zvířila končící okurkovou náladu způsobem sobě vlastním. A pak že se má bojovat proti předsudkům.

Když po odhalení ňadra Janet Jackson američtí cenzoři nakázali vysílat přímé přenosy s několikasekun­dovým zpožděním, aby bylo možné včas zasáhnout proti podobným „obscénnostem“, ťukal jsem si na hlavu. Po včerejším záznamu ze šatny „zlatých hochů“ lituji, že něco podobného nezafungovalo u nás.

Napětí vrcholí a „hokejový národ“ dnes opět prožije orgastický večer s, dá-li pánbů, šťastným koncem. Aby to stálo za to, k tomu nám kromě samotných „borců“ „národního týmu“ dopomohou i sportovní komentátoři. Ale už to není, co bývalo.

Číst o takové události, jako je připomínka šedesátiletého výročí osvobození koncentračního tábora, vyvolává řadu rozporuplných pocitů. Jednak úlevu, že je ta hnusná doba daleko za námi, jednak obavy, zda se lidem skutečně podaří zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Bohužel, při čtení včerejšího článku Lidových novin všechno přebil pocit, že tu někdo neví, o čem píše.

Je nesmírně zajímavé sledovat, jak si se stejným výchozím materiálem scénáře populární soutěže poradí dvě různé televize dvou blízkých národů. Ze srovnání obou verzí Superstar celkem přesvědčivě vychází lépe ta slovenská.

Být Kozorohem, tak při čtení horoskopu pro dnešní den asi dostanu pořádný strach. Především mi pořád nejde do hlavy, jak to ten partner toho Kozoroha může dokázat – stačí aby přiložil nůž na krk a z milého Kozoroha je hned mrtvej brouk a ještě naněkolikrát. Panečku, to jsou mi věci!